VÝŇATEK Z KRONIKY HRADU

Z KRONIKY HRADU A ZÁMKU DOLNÍ KOUNICE ZALOŽENÉ r. 2007

V českých a moravských zemích tak často působily zájmy cizích zemí a nejrůznějších vír, že se dochovalo jen málo písemných záznamů skutečné historie. Původně bylo výhodné nevést záznamy, protože kdo si jaké vlastnictví dobyl a udržel, ten byl vlastník. Později již dobyté a vydržené bývalo zapisováno do nejrůznějších listin, které však v moravských a českých zemích pohříchu dnes často chybí. Zdá se, že to byl záměr zničit starobylé záznamy a vymazat historii. Tím byl umožněn účelový výklad historického vývoje v našich zemích dle momentálně působících zájmů. Jsme svědky, že se i dnes daří bránit místním v hrdosti na své dějiny, starobylost, kontinuitu i předky a jejich hrdinské činy. Proto v našich zemích historie většiny, pokud ne všech místních rodů, se opírá o ústní podání a pověsti, později různě zaznamenané písemně, většinou spojené se vznikem jejich rodového erbu.

Středověký Hrad a zámek Dolní Kounice je jeden z mála hradů tohoto druhu, který přežil protivenství lidí. Jeho současní vlastníci, potomci starobylého moravského rodu Zoubků se rozhodli zachránit chátrající Hrad a zámek , obnovit jeho obchodní, kulturní a společenské funkce i vytvořit novou tradici rodu, bez ohledu, zda bude pokračovat po meči, nebo po přeslici. Přijali nový erb, praporec, zahájili opravy, využívání Hradu a budování nových tradic. Aby historie nebyla tak snadno manipulována, založili noví vlastníci i tuto Kroniku.

RODOVÉ HESLO ZAKLADATELŮ KRONIKY HRADU A ZÁMKU DOLNÍ KOUNICE:

                                                             PER ASPERA AD ASTRA

                                                    AD TURPIA NEMO OBLIGATUR

                                                                       český překlad:

                                                    PŘES PŘEKÁŽKY KE HVĚZDÁM

                             AVŠAK K HANEBNOSTEM NENÍ NIKDO POVINOVÁN

Nový erb Zoubků se sestává:

Levý horní roh: Erb zakladatele Hradu Viléma z Pulína později z Kounic z r. 1162, který obdržel od císaře F. Barbarosy za to, že našel císařskému vojsku cestu z obklíčení v bažinách a na důkaz přinesl vytržený leknín i s kořeny. Proto stříbrný leknín (lekno) v rudém poli. Je to symbol odvahy, pohotovosti i cesty z beznaděje.
Pravý horní roh:Obchodní značka společnosti L.V.P.spol.s.r.o., z r.1991, vlastněná Zoubkových. Prostřednictvím této 100 procentně vlastněné společnosti vlastní rodina Zoubkových i Hrad a zámek Dolní Kounice. Obchodní značka-propojené směry činností vyjádřené šipkami-symbolizuje slovní zakladatelské heslo společnosti L.V.P., spol.s r.o. - Liga vzájemné pomoci -vzájemnou podporu a spolupráci.
Spodní část erbu: Původní erb rodu Zoubků-spojené stříbrné ruce v brnění na moravských barvách -rudé a zlaté-je erb získaný z dob bojů Moravanů podporujících Poláky na hranicích Polska a Pohanska, tedy ještě starší než erb Kouniců. Symbolizuje vzájemnou pomoc, podporu a spolupráci i v dobách ohrožení a válek. Nelze si tak nevšimnout, že se v novém erbu, evidentně neúmyslně, ale zákonitě, propojilo dějinami procházející proudění vzájemné spolupráce, pomoci a podpory v lidském rodě.

HRAD A ZÁMEK DOLNÍ KOUNICE

byl postupně, alespoň jak listiny a pověsti dochovaly, vlastněn následujícími vlastníky, symbolizovanými jejich erby -uvedeny dle časové posloupnosti vlastnění:

Prostřednictvím Žabků a Zástřizlů již rod Zoubků hrad dvakrát držel

V roce 1994 koupili Zoubkovi prostřednictvím společnosti L.V.P., spol. r.o. hrad a zámek Dolní Kounice již potřetí. Za svůj erb přijali erb viz. obrázek I., který v roce 2013 změnili změnou rodového hesla z původního viz. obrázek I. na nové rodové pozitivnější heslo viz. obrázek II. (anglická verze), obrázek III. (česká verze)

Předpokládaná podoba původního hradu D.Kounice (cca r. 1330)

Autor kresby: M. Řiháček

Na tomto ostrohu uprostřed údolí, nad brodem přes řeku Jihlavu, vojensky i obchodně výhodném místě, s vysokou pravděpodobností, hraničící s jistotou, bývalo opevněné hradiště od pradávna. Úrodná oblast Dyjskosvrateckého úvalu, bývala trvale osídlena již z dob lovců mamutů v mladší době kamenné před 20 000 až 30 000 lety, což potvrzují nedaleké věstonické vykopávky a nejznámější soška Věstonické Venuše z té doby. Dnes zde žijící ženy a dívky potvrzují genetické dědictví předků a skutečnost, že zdejší starodávný umělec pracoval dle předlohy zde žijící ženy, a soška tedy zde nebyla ztracena kočujícími.

Postupně zde vedly významné obchodní cesty jako Jantarová cesta, Železná cesta, a není tedy divu, že zde byla udržována pevnost, později moravskými a českými panovníky upevňovaná a obsazována leníky.

Historické prameny a pověsti hovoří o Vilémovi z Pulína později z Kounic, který byl významným, zde usazeným šlechticem. Vilém se proslavil zejména svou účastí ve vojsku římského císaře F. Barbarosy spolu s českým knížetem a později králem Přemyslovcem Vladislavem II v bitvě o Miláno. Zde v roce 1162 obdržel český kníže a král svůj erb-stříbrného lva v rudém poli, stejně jako Vilém svůj erb-stříbrný leknín v rudém poli. Je tedy Kounický erb stejně starý jako český státní znak.

Vilém se však zapsal do kronik i svými vojenskými výboji do Rakous v zájmu moravských a českých knížat, kdy dokonce vojensky rozvrátil hradby Vídně, a po cestě pálil kostely a kláštery. Za to byl dán papežem on i český kníže do kladby. Aby se z kladby dostal musel přijmout závazek papeži, vybudovat na svém majetku klášter, dát mu majetek a vybavit ho sestrami. Po zdráhání tak učinil a spolu se svou manželkou Žofií založil na úpatí svého sídla klášter premonstrátek ROSA COELI (Růže nebeská)r.1181.

Dne 10.12.1185 nedaleko sídla Viléma a nového kláštera v místě, kde je dnes obec Loděnice, došlo k bitvě o český trůn mezi moravským knížetem Oto Konrádem II a českým knížetem zastoupeným pozdějším českým králem Přemyslem Otakarem I. Bitva byla krvavá, zaznamenaná všemi dějepisci a skončila nerozhodně. Vilém, který bojovával ve službách obou knížat pozval vojevůdce na své sídlo. Zde, unavení a vyčerpaní soupeři za dobrého jídla a výborného místního vína Frankovky, ještě v době, kdy kolem umírali ranění,uzavřeli smír. Po poslední bitvě o vládu v českých zemích mezi Moravany a Čechy v roce 1185 došlo tedy k jejich usmíření právě na tomto hradě, při pití místní Frankovky. Od těch dob se traduje, že vypita Frankovka na tomto hradě usmiřuje. Moravané se vzdali nároků na český trůn a český kníže jim uznal moravské markrabství jako druh autonomie. Tím došlo k upevnění státnosti českých zemí. Aby se i český kníže zbavil papežské kladby, odebral Kounicům zdejší panství a daroval ho klášteru Rosa Coeli. Kounickému rodu -potomkům Viléma -přidělil nové panství ve východních Čechách a rod přijal jméno z Rychnova. Klášter se tak posílil a postupně rozrostl tak, že vlastnil a vybíral desátky na Jižní Moravě od Mikulova po okraje Brna. Kounický rod obnovil svou prestiž až po získání Slavkovského panství a přijetím do panského stavu r. 1532 Zemským sněmem.

Klášter natolik zbohatl, že přestavěl v letech 1280 až 1330 dosavadní tvrz na pevný středověký hrad typu italského kastelu. Hrad se tak stal oporou klášteru i okolí.

Zejména však místem úkrytu jeptišek, sídla vedení kláštera a správy klášterního panství, včetně hrdelního práva ke svým poddaným. Na památku zakladatelů kláštera jsou u druhé brány hradu ze strany vjezdu do hradu po stranách vytesány do pískovce hlavy zakladatelů kláštera Viléma a Žofie.

Hrad nebyl nikdy dobyt, přestože klášter byl opakovaně vypálen. Po husitských válkách zde došlo ze strany vedení kláštera ke snahám přejít z katolické na jinou víru. Pověst praví, že představený kláštera se miloval s jeptiškami a jednu z nich si chtěl vzít za manželku. Byl vylákán do Olomouce a uvězněn. Nový představený zvolený jeptiškami pokračoval v porušování celibátu a jeptišky vůči okolním občanům také. Bouře místních především občanek proti klášteru vyvolala zásah císaře Ferdinanda I.Habsburského, který klášter v r 1526 zrušil a zabavil. Po zadlužení českému místokancléři Jiřímu Žabkovi z Limberka celé panství včetně hradu, kláštera a pozemků a statků nejprve zastavil a později r.1537 dědičně Žabkovi prodal. Tak skončilo vlastnictví církevní a majetek se opět stal majetkem světské šlechty.

Žabka si z panství učinil své reprezentační sídlo. Snížil hradby,zrušil oba padací mosty, Zasypal hradní příkopy a dostavěl hrad tak, že vznikl reprezentativní zámek s charakteristickými znaky hradního opevnění. Proto dnes hovoříme o hradu a zámku D.Kounice.

Postupně se zde vystřídalo několik vlastníků jak uvedeno na jiném místě. Zmiňme ještě dobu po Bílé hoře, kdy panství bylo zabaveno vlastníkům za jejich účast ve stavovském povstání proti katolíkům a levně prodáno nejvýznamnějšímu "katolizátorovi" na Moravě kardinálu a knížeti Ditrichštejnovi. Po té byl za vzniklé třicetileté války poprvé hrad dobyt a vypálen švédským vojskem, které sem zavedl bývalý vlastník, který znal hrad do všech detailů. Jak známo, místní obyvatelstvo převážně husitské a tedy spíše protestantské se nepřidalo k potomkům stavovské šlechty, která musela po Bílé Hoře pod tlakem katolíků nejdřív emigrovat a vrátila se až s podporou Švédů. K překvapení protestantské Evropy, místní obyvatelstvo v českých zemích napomohlo zvítězit katolíkům. Přesto raději Ditrichštejn z obav před bývalými majiteli Hrad a zámek neobnovil po 60 let a raději vybudoval nový zámek v Mikulově. To zachránilo mnoho původních stavebních prvků v původní podobě, neboť zdejší správa panství Ditrichštejnů, která sem byla nakonec umístěna, do přestaveb již významněji nezasahovala. Při pozemkové reformě došlo po r. 1918 k rozdělení panství na pozemky a statek Dolní Kounice obsahující hrad a klášter s částí pozemků.

Dnes patří klášter katolické církvi, pozemky mnoha různým vlastníkům a hrad a zámek spolu s cca 10 ha pozemků tuzemské soukromé firmě L.V.P., spol,.s,r.o. vlastněné rodinou Zoubků. Rodina Zoubkova vlastnící hrad a zámek je dnes představována Dr.Ing. Františkem Zoubkem nar. 1945, manželkou Eliškou Zoubkovou nar. 1949, dcerou MUDr. Šárkou Kutálkovou nar. 1968, jejím druhem Ing. Petrem Hřebíčkem, nar. 1974, syny Lukášem Kutálkem nar. 1995 a Adamem Kutálkem nar. 1997, dcerou Ing. Kamilou Svobodovou, nar. 1975 a jejím manželem Silvestrem Svobodou nar. 1964.

z leva: Eliška Zoubková, František Zoubek, Kamila Svobodová, Adam Kutálek, Petr Hřebíček, Lukáš Kutálek (r. 2012)

z leva: Eliška Zoubková, František Zoubek, Kamila Svobodová, Silvestr Svoboda, Lukáš Kutálek, Šárka Kutálková (r. 2012)